Zkušenosti se zaváděním tradičních managementů v lesích Norska
V září letošního roku se uskutečnilo první osobní setkání českých partnerů projektu s norskými kolegy, které proběhlo v Bergenu. Setkání přineslo jak důležité podněty k další spolupráci, tak zajímavé informace o tom, jak funguje státní podpora zavádění tradičních způsobů lesního hospodaření v Norsku.
Dozvěděli jsme se například, že v současné době norské ministerstvo zemědělství dotuje farmáře pravidelnými finančními příspěvky za účelem podpory obnovy tradičního způsobu ořezu stromů v otevřené krajině a v lese. V pětiletých intervalech může farmář v Norsku nárokovat příspěvek na ořez, díky čemuž je zajištěna nepřetržitá péče o ošetřované stromy. Toto se u nás zatím neděje a Norsko je pro nás ukázkou země, kde se vědomí o významu ořezu stromů pro biodiverzitu dostává i mimo ochranářskou obec.
Norští kolegové pod vedením socioložky Anny Birgitte Milford nyní připravují studii, která si klade za cíl zhodnotit motivaci a úskalí spojená se zaváděním tohoto způsobu hospodaření do života místních farmářů.
Norští partneři uspořádali pro české kolegy exkurzi na místní farmu Havrå v blízkosti Bergenu, která funguje jako muzeum ukázek historického hospodaření v krajině a je velmi hezkým příkladem snad všech základních forem lesního hospodaření (snad s výjimkou vypalování). Farma leží ca 30 km východně Bergenu na jižně orientovaném svahu přímo nad fjordem a jejím základem je několik historických budov, které místní hospodáři využívají k uskladnění sena, obilí a k ustájení dobytka.
Farma Havrå.
Pohled z farmy na protější fjord.
Pohled do stodoly (vpravo jasanové tyče využívané ke kopení sena).
Na farmě pěstují na malých políčkách oves, ze kterého vyrábí pivo. Políčka hnojí listím shrabaným na podzim z lesa, které nejprve podestelou v chlévě pod dobytek a poté využívají jako hnojiva. Jako se to dělalo v minulosti hlavně v horách nebo kdekoliv byl nedostatek slámy. Za tímto účelem využívají především listy lísky a olše, kterou dobytek přehlíží (nechutnají mu).
Zatímco v nížinných lesích Čech a Moravy člověk pravidelně naráží na přestárlé pařeziny, kdy stromy byly ořezávány při bázi kmene a následně obnovovány výmladky vyrůstajícími z pařezu (způsob ořezu, na který velmi dobře reagují lísky, habry, lípy a olše), v Norsku má významnou tradici ořez tzv. „na babku“ (ang. pollarding). U nás notoricky známý způsob ořezu u vrb, na který místy narážíme také ve starých lipových alejích.
V západním Norsku byla tradice využívání listí z osekávaných větví velmi běžnou praktikou sahající až do doby železné. Listy byly významným doplňkem potravy pro pasoucí se dobytek, především kozy a ovce. Byly získávány ořezem větví z mohutných stromů, aby byla maximalizovaná produkce listí. Osekávání větví bylo prováděno dostatečně vysoko, aby se zabránilo pravidelnému ožírání listí dobytkem v průběhu sezóny. Tato praktika podporovala rozvoj otevřených lesů se skupinami velkých ořezávaných soliterních stromů.
Listnaté lesy se v západním Norsku vyskytují zejména na jižně orientovaných svazích fjordů, kde je příznivější klima, ale většina temperátních druhů dřevin se zde nalézá na severní hranici svého výskytu. Opadavé lesy tak mají jinou skladbu dřevin než jakou známe ze střední Evropy, jsou tvořeny směsí temperátních dřevin s příměsí boreálních druhů. Jsou překvapivě druhově bohaté, na malém kousku lesa vedle sebe roste jilm horský, olše lepkavá, jíva, líska, jasan a javory (mléč a nepůvodní klen), místy je vtroušena lípa malolistá.
Pohled na okraj lesa v okolí farmy, kde se tradičně hospodaří.
Farmář, který nás provázel, nám podrobně popisoval, jakým způsobem přistupuje k obnově ořezávání stromů na lokalitě.
Staré stromy, kdysi ořezávané nebo starší stromy, které ořez nikdy nezažily, ošetřuje s rozmyslem, protože hrozí větší riziko, že strom při nešetrném zacházení zahyne.
Nejprve uřízne terminální vrchol, ale ponechá vedlejší větev, která má dostatečnou asimilační plochu listů a příští sezónu dořeže zbytek větví nad nově se zmlazujícími větvičkami na kmeni.
Listím z osekávaných větví krmí na farmě dobytek. Takto zužitkovávají jasan, lípu, břízy, jívu a jeřáb, které má dobytek v oblibě (narozdíl od listů olše a lísky, kterou příliš nežere).
Kdysi dávno ořezávaný jasan.
Pohledu ze svahu k fjordu dominují ořezávané lísky, bylinné patro je vesměs tvořeno z travin, častý je výskyt kapradin (hasivky), která je jedovatá. Využívá se jako podestýlka pro prasata, které ji nežerou.
Travnaté bylinné patro přímo vybízí k ožínání, na farmě trávu v lese kosí a využívají jako krmiva pro dobytek. Ořez „na babku“, kdy se vytváří koruna olistěných větví vysoko nad zemí jde ruku v ruce s touto činností (usnadňuje pohyb v podrostu).
Tradiční nástroje užívané k osekávání větví stromů.
Pohled do nitra farmy. Stěny domů jsou obloženy větvičkami z jalovce obecného.
Autorem příspěvku a fotografií je Jana Doudová.